Naši písaři opět úspěšní: Valašský datel 2017

To, že naše škola patří mezi nejúspěšnější v republice v grafických předmětech, jistě netřeba zmiňovat. Jasným důkazem je účast dvou našich studentů na nedávném Mistrovství světa v Berlíně (viz Scool IV). Tentokrát se pět našich závodníků vydalo změřit své dovednosti s ostatními do Valašského Meziříčí.

Tradiční soutěž Valašský datel byla pro naši školu letos velmi úspěšná. Kromě tradičních minutovek a tří desetiminutových opisů s různými penalizacemi byla letos do soutěže nově zařazena i disciplína audiotranscription (záznam mluveného slova). V této disciplíně si soutěžící mohou nastavit rychlost, kterou jim bude zaznamenávaný text diktován, současně si ho mohou i pozastavovat. Za chybu, ať už se jedná o překlep nebo špatně gramaticky napsané slovo, se sráží 50 úhozů.  Této disciplíny se z naší školy účastnili pouze dva  závodníci, a to Jirka Kučera, který se umístil na druhém místě a hned za ním, na místě třetím se umístila Anna Bártů. Minutovky, tedy sérii 25 minutových cvičení s penalizací 100 úhozů se podařilo nejlépe napsat Jirkovi, který s výkonem 464,2 úhozu dosáhl opět na druhé místo. Minutová cvičení se velmi dobře podařila i Klárce Doskočilové, která s výkonem 377,6 úhozů dosáhla na velmi pěkné 6. místo.  První den soutěže byl tedy nadmíru vydařený.

Druhý den ovšem nebyl o nic méně úspěšný. Na programu tentokrát byly tři desetiminutové opisy, dva z obrazovky s penalizací 10 a 100 úhozů za neopravenou chybu a třetí z papírové předlohy, ve kterém se za chybu odečítalo 50 úhozů. Ve všech třech těchto disciplínách obsadil Jirka 2. místo. V celkovém součtu těchto opisů, tedy kombinaci jednotlivců, se kromě Jirky na 2. místě velmi dobře umístila i Klárka na 6. místě. V soutěži družstev, tedy součtu výkonů třech nejlepších závodníků za každou školu (u nás se o to postarali Jirka Kučera, Klárka Doskočilová a Áďa Přibylová), se náš tým v konkurenci jedenácti dalších škol umístil na 2. místě a odvezl si tak skleněnou sošku datla, která byla připravena pro tři nejlepší týmy. Lepší bylo pouze družstvo z gymnázia z Rožnova pod Radhoštěm, které mělo ve svém týmu mistra světa v žákovské kategorii Jonáše Valu, který svými výkony opět potvrdil své kvality.

Celou soutěž tedy hodnotíme jako velice vydařenou a již nyní se těšíme na další úspěchy v grafických disciplínách.

Racek

To se mi jednou v životě nemůže stát něco, co by stálo za zmínku? Čekám už dvacet let.

V šedém, fádním oblečku firmy (ještě nudnější a fádnější než můj život) se vracím domů. Práci končím až pozdě v noci. Po stranách ulice už svítí lampy. Chodník i silnice se lesknou stále mokré od deště, který je pořád cítit ve vzduchu…

Vždycky se mi líbily tyhle šedé nábřežní uličky. Chodím tudy sama. Ideální místo pro začátek dobrodružství, řeknu si ve svém životě snad už posté. Pořád čekám, že se „něco“ stane, jako by mi bylo deset a věřila jsem, že se propadnu do jiného světa.

V pohádkách to takhle přeci chodí. Hlavní hrdina zažije něco neočekávaného a nikdo mu potom nevěří. Na mne, jak vidíte, měly pohádky špatný vliv. Myslela jsem si, že dobrodružství číhá za každým rohem (a bohužel pořád si to myslím).

Už jsem na rohu ulice. Je odtud nádherně vidět na moře, dnes je úplněk. To je divné, zdá se mi, že se proti měsíci rýsuje tmavá skvrna… Jenom racek. Asi letí blízko, vypadá hrozně velký. A pořád se zvětšuje!

Že by se konečně něco dělo? Rozbuší se mi srdce a oči rozšíří úžasem. Vypadá to, že racek přistane na pláži. Zatočím za roh a potom se rozběhnu. Kamínky na pláži mi zakřupou pod nohama.

Je tam. Sedí na pláži. Docela obyčejný racek. Krev mi buší ve spáncích. Mám já tohle zapotřebí? Ani nevím, co jsem viděla. Racek si načechrá peří. „Měla bych s tím přestat.“ sdělím mu důvěrně. Vzhlédne a pozorně se na mne podívá. „Takhle by to být nemělo, měla bych prostě normálně žít. A nevěřit, že… A bavím se tu s rackem!“ hystericky se rozesměju. „Víš, věřila jsem… Jsem opravdu zoufalá…“ vyrážím se sebe.

„Já vím.“ řekne racek a odletí do měsíční záře.

Na skok do minulosti aneb móda 20. století II.

V minulém čísle jsme se krátce seznámili s počátky módy 20. století, s obdobím secese. Dnes mi dovolte pokračovat vpřed po časové ose a odhalit vám základy, taje i zajímavosti odívání za první republiky. Krátce se také zmíním  o protektorátní a válečné módě u nás.

Móda první republiky

Opět na začátek určím, o jakou dobu se jedná. Toto období vymezuje Československo od jeho vzniku do Mnichovské dohody ( 1938). Konec této éry byl naopak od jejího začátku, který byl silně ovlivněn euforií z konce 1. světové války, poznamenán začátkem německé okupace. Ale vraťme se k oné radostné době na začátku 20. let.

Na naši imaginární scénu přichází hubená dívka s vlasy střiženými nakrátko, těsně pod ušima, v módní tmavé barvě. Nejčastěji byl tento účes doplněný malým kloboučkem naraženým do čela, popřípadě čelenkou. Výsledek obrázkuLinie šatů prošla od dob secese velikou změnou, z písmene X se vyvinula litera I. Kromě rozdílu siluet přichází ve 20. letech i další významná změna u dámských šatů, a to v délce. Jen o desetiletí dříve bylo nemístné, aby dáma odhalila byť jen kousek svého kotníčku, ale v této době? Délka se postupně zkracovala až ke kolenům. Samozřejmostí byly také rukavičky. 20. léta, doba, kdy se nosí slušnost, elegance a galantnost.Výsledek obrázku pro 20 léta móda

Ženy se také začínají zajímat o politiku, studovat, tančit a sportovat, což se projevilo i v jejich odívání. Obrovskou, zpočátku velice kontroverzní, novinkou se stává běžné nošení dámských kalhot.

„Žena ať se neobleče v roury mužské a muž ať neužije roucha ženského, jeť ohavný u Boha, kdo takové věci činí.“ – Starý zákon

Protektorátní a válečná móda

Elegance odívání let 30. navazovala na léta 20. Problémem se však stal přídělový systém, který se v našich zemích objevil se začátkem německé okupace v roce 1939. Dámy se ale chtěly stále oblékat podle nových trendů, zkrátka tak jako dnes, což jim znemožňoval již zmiňovaný přídělový systém. A tak se přešívalo. Z odložených kousků oděvu byly dámy mnohdy schopny udělat zcela nový kus oblečení, sice často z více druhů látek, ale na druhou stranu úplný unikát. Dokonce u nás vznikaly salony, které se specializovaly pouze na přešívání. V září roku 1944 byl vydán zákaz šití nových oděvů, od té doby se mohlo pouze přešívat.Výsledek obrázku pro 30 léta móda

Začínají se také nosit velké vycpávky a k nim buďto úzké sukně, silueta ve tvaru Y, nebo širší sukně, které tvořily písmeno X. Boty se začínaly objevovat na klínku, často korkovém či dřevěném. Bohužel za války měli lidé větší starosti, než o to, v čem chodí oblékaní. Proto není válečná móda tak výrazná. Ale s nadějí, že válka brzy skončí pokračovali ve svých životech dál.

Zdroje:
obr.1: https://www.moda.cz/a/zdobene-celenky-vam-v-plesove-sezone-nesmi-chybet–15024
obr.2: http://turnyra.blogspot.cz/2012/06/oblec-se-podle-20-let.html
obr.3: http://www.studentpoint.cz/2012/08/11/moda-30-let-epocha-prodluzovani-a-umirnenosti/