Rozhovor s O. Zadražilem

Moc nás potěšilo, že o náš školní časopis, občasník s historií teprve tří čísel, projevily zájem Telčské listy (dále TL). S nápadem spolupráce přišel pan Oldřich Zadražil, kterému bychom rádi poděkovali a přinášíme Vám krátký rozhovor s ním.

Předtím, než jsme se dostali k otázkám, se pan Zadražil rozpovídal o tom, jak si například za první učňovskou výplatu koupil předplatné Mladé fronty. „Vadilo mi, že jsme noviny doma neodebírali a musel jsem je chodit číst ke strýcovi. Takže noviny čtu pořád…“ Složit všechny články tak, aby měly noviny sudý počet stran, je prý jako pexeso. „Třeba mi bylo vytýkáno, že zasahuji do příspěvků policie. Oni píšou: v obci a katastrálním území Telč, tak to zkrátím na v Telči. O čtenářích prohlásil: „Když si čtenářky nejdřív přečtou kdo měl tenhle měsíc svatbu, tak když už ty noviny drží v ruce, tak si taky přečtou, že pan starosta vzkazuje, abychom si zametli před chalupou.“ Už si prý zvykl na přezdívky typu Radniční drbna nebo Hlásná trouba radnice, i přesto se snaží, aby v TL zaznělo vždy více názorů…

Chtěl jste vždy být redaktorem?

Nikdy mě to nenapadlo.

Co jste studoval?

Učňovskou školu. Vyučil jsem se nástrojařem.

Není to na redaktora málo?

Máte pravdu, souhlasím. Měl jsem ale na základní škole, tehdy osmiletce, štěstí na výborné učitele českého jazyka a dějepisu, hodně jsem četl a také pomáhal v městském archivu.

Jak jste se tam dostal?

Jednoduše. O tuhle službu (topit v kamnech, nosit uhlí) požádal mě a další ministranty profesor p. Josef  Rampula (přední historik Telče 20 století, pozn. redakce), který archiv vedl. Ti šikovnější skončili na fotbalovém hřišti, já zůstal v archivu. Archiv tehdy fungoval nárazově, jen když tam pan profesor potřeboval být. Mohl jsem si přečíst, co jsem chtěl i když jsem ničemu moc nerozuměl. Pro mě bylo cenné to, že jsem mohl poslouchat. Až se zpětnou platností jsem si uvědomil, jak významní historici tam za profesorem Rampulou chodili.

Jak TL vznikly?

Jako potřeba nového městského úřadu a zastupitelstva, aby měly možnost o své činnosti informovat veřejnost. Neschováváme se za to, že jsme nezávislé noviny. Žádné noviny nejsou nezávislé, každé někomu patří.

Kdy TL vznikly?

První číslo jsme připravovali na přelomu prosince 1989 a ledna 1990. Vyšlo pak na počátku února.

Jaké byly začátky? Kolik bylo redaktorů?

Pracovní… Šest.

Kolik členů má redakce dnes?

Tři. Není důležitý jejich počet, ale to, aby vzájemně spolupracovali. Důležitější než počet redaktorů je, aby měli dostatek stálých spolupracovníků.

Baví Vás Vaše práce?

Zatím stále baví, jinak bych ji nedělal.

Jaké máte koníčky?

Podle mého okolí již jen Telčské listy. /smích/

Kde berete témata na články?

V životě města, v jeho historii, v činnosti zastupitelstva a rady města, v práci městského úřadu, Mikroregionu Telčsko…

Máte dost námětů?

Ano.

Mohl byste dát našemu časopisu do začátku nějaké rady?

To jste mě zaskočila. Na dávání rad se vůbec necítím. Ale zkusím to. Pište o obyčejných věcech, které vidíte kolem sebe, co děláte, co čtete, co vás zajímá. Ostatní si dnes každý najde na internetu.

Podílel jste se na přípravách oslavy 150. výročí školy. Jaký máte ke škole vztah? Nejen odpověď na tuto otázku naleznete v Zadražilově článku, který jsme zde otiskli.

jor