V sobotu 7.1.2017 jsme odjeli do Pece pod Sněžkou na týdenní lyžařský kurz, který se Vám pokusím popsat a přiblížit.
Po dlouhé cestě jsme chvíli po poledni konečně dojeli do Pece. Vyndali jsme zavazadla, lyže a snowboardy, nandali jsme je do rolby a mohli jsme jít na chatu. Ti šťastnější z nás jeli rolbou, aby nahoře pomohli vykládat, ale zbytek musel po svých.
Cesta byla hrozná, ale protože jsme se těšili na oběd, tak jsme se nevzdávali a po hodince utrpení jsme konečně dorazili na chatu. Ti, kteří jeli rolbou, už netrpělivě seděli u stolu a čekali na oběd. Po obědě jsme si rozdělili pokoje a šli jsme se zabydlet. Pokoje byly útulné. Když jsme si vybalili věci, šli jsme na krátkou procházku okolo chaty. Už jsme si domlouvali stezku odvahy, když v tom jedna slečna začala panikařit, že ztratila telefon, tak jsme se všichni otočili a se svítilnami na mobilu jsme ho šli hledat. Protože skákala do sněhu, byly velké předpoklady, že bude tam, ale bohužel jsme jej nenašli.
Když jsme přišli na chatu, dali jsme si výbornou večeři a někteří z nás šli do bazénu, ostatní byli na pokojích. Druhý den nám už začínal kurz. Rozdělili jsme se na lyžaře a snowboarďáky a pak ještě podle schopností. Jezdili jsme většinou na Zahrádkách nebo na Klondiku. Lyžovali jsme vždy od devíti do dvanácti. Do dvou jsme měli polední klid a od dvou jsme jezdili až do čtyř.
Druhý den jsme objeli celý areál. Ke konci jsme se zastavili na limonádě. U mě vítězí sjezdovka Hnědý vrch, na které jsme bohužel byli jen dvakrát. V úterý jsme se byli podívat v Peci pod Sněžkou, kde jsme měli rozchod. Většina šla na jídlo. Cesta zpět se nám nezdála až tak hrozná, jako první den. Odpoledne jsme se jeli kousek projet na běžkách. Zápis do lyžařského deníku: po první testovací jízdě na běžkách polovina studentů umřela. Takhle bych nějak shrnula naše běžkování.
Další den jsme měli na běžkách strávit celý den, což pro některé z nás bylo nepředstavitelné, ale pro některé nadšence to byla super zpráva. Dopoledne jsme běžkovali jen kousek, po obědě jeli ti lepší na Černou horu a zbytek jel na Lyžařskou boudu.
Zažili jsme spoustu věcí – koulovačku s panem učitelem Plunderem, skok do neznáma, „porod na pokoji číslo 5“, krásný budíček „Míšo, vstávej, běžky volají, a ty Víťo taky“, potopa u bazénu, pašování pizzy do autobusu, ukradení bot paní učitelce Benešové, učení na snowboardu pana učitele Přibyla, nebo nejčastější hláška pana učitele Nováka: „Co tady děláte?“
Když nastal poslední den, nikomu se domů nechtělo. Po snídani jsme se šli sbalit. Před chatou už na nás čekala rolba, která zase všechna zavazadla odvezla do Pece. Když jsme sešli dolů, došli jsme si na oběd, koupili suvenýry a tradá domů. Myslím, že na tento týden budeme vzpomínat ještě dlouho.
