Naši milí čtenáři,
jsem moc ráda, že Vám můžu představit náš školní časopis Scool. Mnozí z Vás si možná říkají, že to je jen další pokus o oživení školního časopisu, který již tolikrát vznikl a po několika číslech vyšuměl do ztracena.
Proč jsem se ale do tohoto projektu pustila, i když jsem už jako student pár takových neslavných konců časopisu zažila?
Byla jsem neskutečně mile překvapena, kolika koníčkům se studenti stíhají věnovat. A že zdaleka nejsou generace ztracená v počítačových hrách a virtuálních přátelstvích, jak si mnozí dospělí myslí.
Přišlo mi líto, že o těchto jejich zájmech neví mnohdy ani spolužáci mezi sebou. Proto jsem přišla mezi studenty s návrhem školního časopisu, kde by mohli publikovat svoje povídky, básně, fotky, foto příběhy, zdokonalit se v grafice nebo třeba psát reportáže o jiných zajímavých lidech na naší škole. Nic jsem si od toho neslibovala, protože v dnešní době není příliš moderní dělat něco pro druhé, navíc ve svém volném čase a ještě ke všemu zadarmo.
Takoví nadšenci se ale našli a díky nim dnes držíte v ruce první číslo časopisu Scool. A mě v něm mylně nazývají šéfredaktorem. Je to zejména práce žáků a já na tom nesu minimální zásluhy.
Někteří jste možná k naší práci stále skeptičtí, nicméně pro mě osobně je výhra už to, že se na této škole najdou žáci, kteří jsou otevřeni novým věcem a není pro ně ztráta času vytvořit něco pro radost druhým. Že se studenti neuzavírají do svých třídních komunit, ale dokáží mezi sebou spolupracovat různé ročníky, aniž by se starší studenti vyvyšovali nad ty mladší. A v neposlední řadě máme zázemí ve vedení školy a to je přece také výhra.
Držte nám prosím palce!
